Podmíněné a nepodmíněné štěstí

Pokud se necítíme zcela šťastní a naplnění, je naprosto oprávněné hledat štěstí tam, kde předpokládáme, že leží. Ať už to jsou vztahy, příroda, pracovní naplnění... dosaďte si svůj vlastní "zdroj". I když se cítíme šťastní, naše štěstí může růst a my můžeme hledat víc štěstí.

Základní výhodou takového přístupu je, že to štěstí (naplnění, radost, spokojenost...) opravdu pocítíme. Pokud máme k pociťování štěstí v sobě omezený přístup, je vyhledání nějakého vnějšího zdroje naprosto relevantní a oprávněné. Většina z nás takto stráví celý život.

Pokud nasbíráme dostatek zkušeností a nejsme úplně tupí, zjistíme, že vnější zdroje štěstí nejsou trvalé, jsou vlastně těžko uchopitelné, mění se, zanikají a umírají. Pokud jdeme ještě trochu dál, můžeme zjistit, že nějaký vnější zdroj jen aktivoval možnosti naší vlastní mysli. Ukázal co v ní kromě toho, co obvykle cítíme, ještě může být.

Pokud chceme být svobodní a opravdu šťastní, potřebujeme se učit nespoléhat pouze na vnější zdroje štěstí. To znamená nemít jako primární motivaci naplněné vztahy, práci atd. Ale mít jako primární motivaci vnitřní štěstí a svobodu nezávislou na zevních podmínkách.

Z určitého úhlu pohledu není úplně lehké zprostředkovávat duchovní nauku, protože odkazuje na to, co je nehmotné a pro většinu z nás těžko uchopitelné; je mnohem jednodušší do nekonečna řešit vztahy nebo jiná témata než směřovat ke štěstí, které je nepodmíněné.